Reklama
 
Blog | Michaela Suchardová

Sto slov

„Jazyk český je dobrý, ušlechtilý, rozumný, zdobný, bohatý a hojný.“

Viktorin Kornel ze Všehrd

Na Facebooku se objevila tahle anketa:


VÍTE CO JE CO?

Reklama

Bez použití internetu dokázali v rámci jedné dizertační práce o čtenářských dovednostech vysvětlit čerství absolventi (ze sta slov správně určili průměrně)

a) prvního stupně ZŠ – 7 slov
b) druhého stupně ZŠ – 15 slov
c) gymnázia – 21 slov
d) bakalářského studia – 29 slov

Průzkumu se zúčastnilo celkem 1217 osob.

A jak jste na tom vy?

štulec, arkýř, kandelábr, rapír, antoušek, cidlina, souchotě, mantl, libela, splín, brak, dlab, echo, flakón, tyl, grunt, hrma, ingot, jupka, krecht, lorna, mluno, nátepník, ornát, pech, rek, sak, tipec, úzus, vindra, kar, zdviž, bandaska, krchov, váda, parazol, obrtlík, svat, koudel, zubačka, pikolík, vazelína, próba, krokev, struska, meandr, slať, poberta, cvikr, roub, vatra, buchar, klestí, pipeta, vantroky, šlem, ambit, podběrák, záděra, šamot, druk, hučka, sloha, kvelb, heligonka, rumiště, veřej, firhaněk, škapulíř, verpánek, bulík, krtina, kolorit, keson, ruměnec, bryčka, žebřiňák, vozka, štolba, kohorta, klaka, setník, žoužel, humno, talek, paravan, mašlovačka, houžev, korbel, portmonka, kastrát, hambálek, duchna, konkubína, ozim, eskapáda, rouno, pléd, ráčna, tovaryš, pergola


Beznetu

Pro nás starší a pokročilé, pilné čtenáře pohádek Němcové a Erbena, křížovkáře a hráče scrabblu to není zas až tak náročné. Ale co takhle napsat text, který obsahuje všechna uvedená slova? Zkusme si takové malé slohové cvičení:

Červená knihovna je prý brak, ale žádná jiná četba nevystihuje tak dobře náš klasický venkovský kolorit.

Tváře statkářovy dcerky zalil ruměnec. Málem na zem upustila flakón s parfémem, když z arkýře spatřila mladého tovaryše. Uskočila rychle za firhaněk, aby jí snad nezahlédl. Když však uslyšela, jaké bulíky o její eskapádě se setníkem věší štolba jejímu vyvolenému na nos, couvla raději až za paraván. Prý je typická konkubína a její hrmu měla beztak k dispozici celá místní kohorta. Jen to uslyšel, otočil se mladík ve veřejích jak na obrtlíku a ani nepohlédl k jejímu oknu. Zavolal cosi na projíždějícího vozku, naskočil k němu do bryčky a ujížděl za humna, jakoby mu koudel u zadele hořela. Tahle próba tedy nevyšla. Vzdychla. Ten všivák štolba, ten poberta, ten kastrát jeden vymiškovaný, v celém gruntu se před ní neschová, ten ještě schytá pár štulců! To jsme si sem naroubovali pěkný pláně. Je horší jak záděra za nehtem. Zasloužil by posadit pod buchar jak ingot, pověsit na kandelábr, nebo utopit ve slati, jak to dělá místní antoušek s nechtěnými štěňaty. A tovaryš? Není to žádný rek s rapírem z pohádky, měkký jak talek, ať si táhne ke svému verpánku třeba na žebřiňáku!

Je to pech, osud jí zatnul tipec po všech stránkách. Zrovna ráno objevila na svém kapesníku růžový šlem, předzvěst souchotin. Pokud je to tak, její nejbližší vyhlídkou je krchov a zdviž do nebes. Třeba jí pak mladej přijde zahrát na funus a smuteční kar na heligonku. Bude to krásné, pan farář v nově vyšívaném ornátu prochází ambitem přímo k její rakvi, pronáší řeč… Všichni zavřou kvelby, odloží vády a přijdou na pohřeb. Dojetím se jí orosil cvikr, splín se však umenšil, jen slza ještě občas ukápne jak kyselina z pipety. Otřásla se zimou. Není divu, stála tu v tenké jupce s druky a v sukénce z jemného tylu. Pohlédla na duchnu nahřívající se na hambalkách nad kamny. Na spánek je ještě brzy, přehodí si tedy přes ramena pléd a na studenou lavici rozprostře ovčí rouno. Kdyby to byla bývala věděla, dala by na rodinný úzus a dnes by jí zdobil jen škapulíř, jaký nosí zdejší karmelitánky…

Tovaryš do sebe mezitím lije korbel za korbelem. Hospodský přemítá, zda bude mladíkova portmonka stačit na útratu. Než alkoholem měl by se raději namazat vazelínou. Další rundu chce host do bandasky, říká zeťák, co tu dělá pikolíka. Prý nátepníky že mu za to vyrobí. Boha jeho, k čemu jsou nám nátepníky? Mělo mu být podle starého mantlu a té příšerné hučky hned jasné, že nebude mít ani vindru. Snad pergolu kdyby opravil, dlaby jsou vyviklané a čepy v nich nesedí, celé je to křivé, to je znát i bez libely. Starej svat, otec pikolíka, hospodskému říkal, že to má raději celé rozebrat a ke stolům postavit parazóly, ale to by bylo příliš laciné. Tovaryš je však švícko, ani tesař, ani truhlář. Vždyť ani neví, co je krokev, natož co jsou ráčny nebo cidlina. Jo ale rybář je taky a mohl by dodat nějaké fišle za to vypité pivo. Má prut a podběrák, no tak támhle u mlejna v tom meandru za vantrokem by mohl mít úspěch. Ještě nasbírat nějakou tu žoužel v krtinách – ne na poli, tam už jsou zasety ozimy, tady – v rumišti…

A už je to tu – plný sak pstruhů, línů a candátů, k tomu klestí stažené houžví a pár pořádných polínek. Mladej je silnej jak tatranská zubačka, táhne to všechno sám. To už stojí za pár korbelů piv. Výkon hodný potlesku nebo aspoň klaky. Rychle do krechtu pro zeleninu, ve sloze najít správný recept, vykuchat a naporcovat ryby, osolit a mašlovačkou nanést směs koření v oleji, srovnat do lorny a nechat vše chvíli odležet. Zapálit pořádnou vatru, aby bylo dost popela rozžhaveného jak struska. Teď už jen přenést do ohniště ze šamotových cihel a zprudka opéct. Jednou se prý na grilování bude používat mluno, říkal svat. On je vůbec chytrý jak henten potapěčský zvon – keson. Vždyť by to nebylo ono, nevonělo by to tak krásně uzeně.

Dobrý dlabanec, toť lék na nešťastnou lásku. Rozhodně ne alkohol, milé děti.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama