Reklama
 
Blog | Michaela Suchardová

Nech na hlavě

„Člověk může přijít o všechno kromě jediného: nikdo mu nemůže vzít ‚poslední lidskou svobodu‘ – vybrat si za jakýchkoliv okolností svůj vlastní přístup, svou vlastní cestu.“ Viktor E. Frankl [1]

„…zahalená ramena a kolena, toho si nikdo nevšimne. Lidé tak chodí běžně. Ale ten šátek…“

Reklama

Amaya: „No jo, ten je tu teď problém. Přitom ještě vaše babičky chodily v šátku…“

„Spíš prababičky, ale to už si dnes málokdo vybaví.“

Amaya: „Ale ani u mě to ještě před pár lety nikdo neřešil. Občas se někdo divně podíval, ale většinou to nikoho nezajímalo. Já si vážně nedovedu představit, že bych šla ven bez něj.“

„Vlastně nerozumím tomu, proč. Máš tak nádherné vlasy! Chlapi by se za tebou otáčeli z úplně jiného důvodu…“

Amaya: „Kecko! Ale vážně, tohle nechci. Rozčiluje mě, jak se tu muži chovají jinak ke krásným ženám, jinak ke starším nebo nebo třeba k obézním. Práce vašich feministek v tomto ohledu nepřináší žádné ovoce.“

„Jak to myslíš?“

Amaya: „Žádná žena u vás nemá respekt. V případě těch pěkných se vaši pánové mohou přetrhnout, ale bez respektu k tomu, čím ty ženy skutečně jsou. A s těmi méně pěknými rovnou jednají s despektem…“

„Teď zbytečně generalizuješ.“

Amaya: „Dobře, nejsou všichni takoví, ale setkávám se s tím tady daleko častěji, než doma. Šátek stírá vizuální rozdíly. U nás muži jednají s každou ženou stejně, protože v šátku jsme si více méně podobné.“

„To se mi nechce věřit…“

Amaya: „Tak třeba u zkoušky na vysoké škole. Obrovský rozdíl v přístupu! Pro mne byla zkouška tady u vás kulturní šok. Nečekala jsem v Evropě něco takového.“

„Počkej, to mi vysvětli…“

Amaya: „Doma jsem nezažila, že by někdo ke mně nebo k ostatním studentkám přistupoval jako k sexuálnímu objektu. Tady několikrát. Když jsem si stěžovala, byla jsem za hysterku. Protože vy si to necháte líbit. Přijde vám to normální. A někdy mám pocit, že toho i využíváte. Tomu nerozumím. Připadá mi to dost… unfair, urážlivé pro obě strany. Něčeho takového se nehodlám účastnit. Je to jeden z důvodů, proč v Evropě šátek raději nesundám. Hmm… Úplně nejlepší by na tohle byla burka… Klid, to je sarkasmus.“

Fotografka
Zdroj: Pixabay.com

„Jaké jsou ty další důvody?“

Amaya: „Nedokážu si představit, že bych šla ven bez šátku na hlavě. Necítila bych se dobře. To je jako když si zapomeneš vzít podprsenku nebo si vyčistit zuby.“

„Až tak?“

Amaya: „No jistě. Vždycky je snadnější se zahalit, než odhalit část těla, kterou nosíš od dětství zakrytou.“

„Myslíš? Napadá mě zda by, pokud je to takové trauma, nepomohla psychoterapie…“

Amaya: „Děláš si srandu, že? Tak si to zkus představit. V rámci výzkumu se dostaneš k nějakému přírodnímu národu, kde je běžné chodit s odhalenými prsy. Je to tam naprosto normální. Nikdo se nad tím nepozastavuje, naopak, zvláštní je tam žena v podprsence nebo v tričku. Za jak dlouho se této kultuře přizpůsobíš a sundáš triko a podprsenku? A pokud budeš stále cítit ostych, vyhledáš psychoterapeuta?“

[1] URBAN, Hal. To nejdůležitější v životě. Praha : Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-344-4. S. 46.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama