„Papež: Narodil jsem se jako křesťan a jako křesťan také zemřu. Ale slibuju, že v příštím životě budu buddhista.
Dalajlama: To říkáš pokaždé.“
Tak si tak říkám, že kdyby platilo úsloví „jak na nový rok, tak po celý rok“, tak bych po celý příští rok vstávala před polednem, dojídala zbytky z opulentních večeří a dopíjela zvětralou kolu. Taky bych se nechávala pravidelně vyhánět malým bílým psem do mrazivého jitra, blbla s ním na sněhu a zakazovala mu žvýkat špačky od bylinných cigaret pod balkónem našich sousedů. A on by vždy reagoval stejně jako jiní přistižení uživatelé konopí – rozmrzele, protože tomu nerozumím, protože zřejmě málo hulím.
Pak bych si sedla ke kuchyňskému stolu a nahlas přes dveře konverzovala s dětmi odmítajícími opustit postel. Nakonec bych jim v zájmu všeobecného klidu a míru předala čaj a talíř chlebíčků a nechala je žít po jejich. Mezi tím bych se snažila napsat něco smysluplného. Ale pravidelně by mi vypovídal službu mozek ještě ovlivněný kombinací nápojů z předchozího večera. Pokud to úsloví vážně funguje, bude to mít zřejmě dopad na ekonomiku naší firmy během příštího roku. Být svým šéfem, vážně bych se nad touto alternativou zamyslela. Ale nebrala bych ji vážně, opravdu ne, pane šéf! Koneckonců, kdo by dnes věřil na podobné pověry?
Raději nedomýšlím, co dnes ještě bude následovat. Jednak to nevím a jednak zatím plány pro dnešní den padají jak to bílé nadělení za oknem. Uvažuju o tom, že dnes chtěly děti upéct lososa na pomerančích. Mám dvě možnosti. Pokud ho dle jejich receptu upeču sama, budu zřejmě muset vařit celý rok. Pokud ho neupeču, nic se nestane, jídla je tu stále ještě dost. A tak raději sedím u noťasu a poslouchám Moojiho přednášky na TýTrubce.
Vlastně je to pozitivní. Letos opět hlady neumřeme. Za okny bude svítit sluníčko. Občas. Děti se budou smát a poslouchat fakt dobrou hudbu. A já si uchovám vnitřní úsměv a pohodu po celý příští rok, protože mi to nebude moc myslet.
Bude to skvělý rok. Tož – na zdraví.