„To je ten reset: nepoučujeme o tržním hospodářství či o lidských právech nebo o něčem podobném. Naopak se snažíme se poučit. A já jsem v Číně, abych se učil, jak zvýšit ekonomický růst a jak stabilizovat společnost.”
Miloš Zeman
Vrátím se ještě k minulému blogu. Oponenti správně namítají, že lidská práva se netýkají jen Tibetu. V tom mají pravdu a neznám nikoho, kdo by tvrdil něco jiného. Absence lidských práv v Číně se dotýkají téměř každého člověka, včetně samotných Číňanů.
Jak?
Například se rozhodnete kultivovat tělo a mysl praktikováním jógy. Začnete tedy pravidelně cvičit a meditovat. Po čase se zřejmě budete cítit lépe na těle i na duchu a nejenže vás ani nenapadne s jógou přestat, ale navíc ji začnete doporučovat svým přátelům a známým. Je na tom něco špatného? Co by vás, vaše okolí, nebo celou společnost mělo na tom znepokojovat? Napadá vás něco? V Číně budete přesto za podobné cvičení pronásledováni a vězněni. To je samo o sobě stěží akceptovatelné. Jenže omezením svobody to pro vás nekončí. Jste odsouzeni na smrt, často velmi bolestivou smrt. Stanou se z vás automaticky nedobrovolní dárci orgánů. Pořád vás nenapadá, proč? Pokusil se to vysvětlit ředitel novin Epoch Times Zbyněk Zahálka v rozhovoru s Danielou Drtinovou na DVTV dne 7.4.2016 [1].
Popisuje genocidu značného počtu lidí, kteří se provinili pouze praktikováním duchovního cvičení Falun-gong (Fa-lun-kung, Fa-lun Ta-fa, Falun Dafa) [2]. Jsou umísťováni ve věznicích, pracovních táborech nebo záchytných centrech. Je jim odebrána krev a provedeny kompletní testy potřebné k transplantaci. Vyvstane-li potřeba orgánů, jsou převezeni do vojenských nemocnic, kde jsou jim potřebné orgány odebrány. Z úsporných důvodů nebývají použita anestetika. Po „operaci“ jsou tito lidé usmrceni a zpopelněni. Slova pana Zahálky překonávají jakékoliv mé představy o brutalitě čínského režimu. Šok. Pokud by se něco podobného stalo komukoliv z nás, považovali bychom to za vraždu. Pokud se však to samé aktuálně děje v Číně desetitisícům lidí ročně, jak to vnímáme? Říká se, že kde není poptávka, není nabídka. Po těchto čínských „službách“ však poptávka existuje, a to i v Evropě. Odmítám tomu uvěřit. Hledám další informace a nacházím petici Asociace Falun-gong v ČR z roku 2012 [3], u níž jsou popsány a doloženy konkrétní případy.
O tom, že jsou tibetským mnichům a dalším politickým vězňům odebírány v Číně orgány, které jsou následně nabízeny k prodeji, seznámil svět už v roce 1995 čínský emigrant ujgurské národnosti Enver Tohti – lékař, který se na těchto vraždách proti své vůli podílel. Pronásledování praktikujících Falun-gongu začalo v roce 1999, kdy jejich počet v Číně dosáhl zhruba 70 milionů a přesáhl tak o 10 milionů počet členů Komunistické strany Číny. Komunistická strana se pokusila Falun-gong dehonestovat v médiích. Praktikující reagovali pokojnou demonstrací, ale ta byla násilně potlačena. Falun-gong byl zakázán a první lidé odsouzeni do vězení. Později přišly na řadu perzekuce podstatně většího množství lidí. Na stránkách Asociace Falun-gong v ČR se k tomu můžeme dočíst: „Podle zpravodaje OSN Manfreda Nowaka tvoří dvě třetiny všech zadržovaných osob v čínských pracovních táborech lidé, kteří praktikují Falun Gong. Místopředseda Evropského parlamentu Edward McMillan-Scott toto pronásledování osobně prošetřoval a označil ho za genocidu.“ V roce 2001 se objevily zprávy o násilném odebíráním orgánů právě od těchto vězňů. „Čínský reportér a bývalá žena jednoho z chirurgů, který pracoval na odebírání rohovek v nemocnici Su-ťia-tchun, nedávno médiím odhalili, že v této nemocnici se odehrávalo odebírání orgánů za živa.“ [4]
Po té, co WOIPFG (Světová organizace pro vyšetřování perzekuce Falun Gongu) v dubnu 2006 odhalila tábory a transplantační střediska, se čínské ministerstvo zdravotnictví rozhodlo zahladit stopy. Vydalo „Dočasné nařízení pro transplantace lidských orgánů“, které násilné odebírání orgánů postavilo mimo zákon, jeho platnost však posunulo o tři měsíce později tak, aby zůstal prostor pro už dohodnuté transplantace. Současně byla stažena z provozu stránka Čínského mezinárodního transplantačního centra (CITNAC) [5]. Následně Čína veškeré výše uvedené skutečnosti popřela. Dnes však existuje mnoho novějších materiálů dokládajících, že svou činnost nezastavila. Naopak, počet lidí využitých pro obchod s lidskými orgány, se v dalších letech zvýšil.
Obvinění z genocidy opakovaně projednával také Evropský parlament [6]. Naposled se usnesl v roce 2013 na následujících závěrech:
„Evropský parlament
[…]
1. vyjadřuje hluboké znepokojení nad stále se opakujícími a důvěryhodnými zprávami o systematickém, státem schvalovaném nedobrovolném odebírání orgánů vězňům svědomí v Čínské lidové republice, mezi nimiž je i mnoho stoupenců Falung Gong uvězněných za jejich náboženské přesvědčení a také členové dalších náboženských a etnických menšinových skupin;2. zdůrazňuje, že plán postupného ukončení nedobrovolného odebírání orgánů popraveným vězňům až do roku 2015 není přijatelný; vyzývá vládu Čínské lidové republiky, aby praktiky nedobrovolného odebírání orgánů vězňům svědomí a členům náboženských a etnických menšinových skupin ukončila okamžitě;
3. vyzývá EU a její členské státy, aby na téma nedobrovolného odebírání orgánů v Číně upozornily; doporučuje Unii a jejím členským státům, aby veřejně odsoudily nekalé praktiky týkající se transplantací orgánů v Číně a zvýšily povědomí svých občanů cestujících do Číny o tomto problému; vyzývá k tomu, aby EU praktiky transplantace orgánů v Číně plně a transparentním způsobem prošetřila a aby ti, kteří byli do těchto neetických postupů zapojeni, byli trestně stíháni;
4. vyzývá čínské orgány, aby zvláštnímu zpravodaji OSN pro otázky mučení a jiného krutého, nelidského a ponižujícího zacházení nebo trestání a zvláštnímu zpravodaji OSN pro svobodu náboženství a vyznání na jejich žádost podrobně vysvětlily, z jakých zdrojů pochází orgány používané poté, co se zvýšil počet transplantací, a umožnily jim provést šetření transplantačních postupů v Číně;
5. vyzývá k okamžitému propuštění všech vězňů svědomí v Číně, včetně stoupenců hnutí Falun Gong;
6. pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, zvláštnímu zástupci EU pro lidská práva, generálnímu tajemníkovi OSN, Radě OSN pro lidská práva, vládě Čínské lidové republiky a Všečínskému shromáždění lidových zástupců.“
Nabízí se otázka, zda to není málo. Co vyřeší podobné rezoluce? A co se dá udělat víc? Zakázat „orgánovou turistiku“? Jedinou zemí, která k tomuto kroku přistoupila, je Izrael. A co my?
Rok po tomto usnesení EP se prezident členského státu EU přijel do Číny poučit, jak stabilizovat vlastní společnost.