Reklama
 
Blog | Michaela Suchardová

Milý Honzo

Vlastně jsem dnes chtěla psát o úplně něčem jiném, ale náš rozhovor na FB mi vězí v hlavě, a odpověď, o které už nějakou dobu přemýšlím, není na jeden koment ve fejsbůkové diskuzi. A vlastně není určena jen Vám. Mám dojem, že to je věc, kterou bych měla vysvětlit více lidem. A tak to píšu touto cestou a snad tím nikomu a ničemu neublížím.

Teď nevím, jak začít… možná zkraje vysvětlím, proč Vám stále vykám. Není to odstup nebo arogance, je to spíš nesmělost, ostych, respekt k člověku, k jehož knihám se ráda vracím, když mám blbej den, jehož přednášky o cestování každému doporučuji, protože mají humor, kouzlo, esprit. Sršíte energií, odvahou a chutí podnikat nové cesty, a já jsem spíš introvert, který se drží v koutě… a přestože miluji cestování, prožívám je podle všeho ve větším stresu, protože neumím jen tak oslovit cizího člověka, dát se s ním do řeči, nechat se pozvat třeba na čaj… Neumím být hned s každým kamarád, tykat si a bavit se. Trvá mi delší dobu, než se trochu rozpovídám. Ale o to víc obdivuji bezprostřední lidi, kteří tohle dokážou.

Jizda

Reklama

A to se vlastně dostávám k meritu věci, i když mírnou oklikou. Vy jste v mých očích člověk, který si naplánuje, že na kole projede třeba Mexiko, a pak to prostě udělá. Věříte, že to dokážete. Tak to dokážete. V mých představách (které mohou být mylné), byste zřejmě každého, kdo by vám začal vysvětlovat, proč to nejde, že je to o strach a ať raději nikam nejezdíte, v mých představách byste někoho takového poslal do háje nebo i jinam. Nebo taky ne, ale asi byste se na něj vykašlal a stejně byste jel. Možná se tak i stalo. To nevím. Jasně, že nějaké obavy na místě jsou, na ledacos se nedá dopředu připravit. Jenže kdybyste si měl všechny ty strachy brát k srdci, tak byste zřejmě nikdy nikam nevyjel. No zaplať Pámbu, příroda či cokoliv jiného, zatím jste všechny karambóly zvládl a podáváte je čtenářům i posluchačům tak, že se mohou dorvat smíchy, kdykoliv si na vaše vyprávění vzpomenou.

A mimo jiné i tyhle Vaše příběhy mě svým způsobem nakoply a pomohly překonat ten můj zpropadený ostych a iracionální strach. A tak jsem zvládla s přítelkyní projet křížem krážem Balkán včetně Makedonie a Albánie, se třemi kamarádkami odletět jen tak na měsíc na Srí Lanku, nebo jet na blind pomáhat na Balkán uprchlíkům a dovézt jim tam teplé oblečení a další věci ze sbírek. Rozumíte? Já, introvert, který se bojí mluvit s cizími lidmi i v Česku… Dovedete si představit ten strach? Ale ty nádherné zážitky a vzpomínky – to stálo za překonání všech těch obav.

Nevím, jak jiným introvertům, ale mě v životě pomáhají lidé, kteří jsou schopni ukázat, co vše je v lidských silách, a říct třeba: „Čeho se bojíš? Tohle se přece dá zvládnout! Hele, chceš to vidět, chceš tam jet? Tak jeď a problémy řeš, až nastanou!“ Tohle je mým motorem, bez toho bych seděla v koutě nad mapami, snila a nevystrčila nos…

Kam tím mířím?

Zkrátka mě překvapilo, že zrovna Vy nasloucháte lidem, kteří záměrně (nebo možná z blbosti, to nevím) šíří strach. A že články těchto lidí doporučujete ostatním. Ať už je to politik, který chce být lídrem nové strany, psychiatr, novinář, geolog-klimatolog – všichni z těch lidí, o nichž jste psal, mají jedno společné – vyvolávají v lidech obavy a strach. Přitom strach je nejen svazující, paralyzující, ale v tak velkém měřítku, a zvlášť pokud je živen delší dobu, vzbuzuje další negativa – hněv, nenávist a nakonec i násilí. Historie je plná příběhů, ve kterých z pouhého strachu docházelo ke zbytečným masakrům, protože někdo uvěřil a rozšířil, že: „pokud nezlikvidujeme my je, zlikvidují oni nás“. A to nemluvím o tom, jak snadno je vystrašený dav či národ manipulovatelný. Jak snadno ho lze potom nasměrovat i proti sobě samému.

Tím chci v podstatě říct, proč budu vždycky upřednostňovat politiky (a média), kteří nám místo strachu dodávají sílu. Stačí říct: „Zvládneme to. Společně to dokážeme.“ Pokud si tato slova vezmeme za svá, tak také dokážeme a zvládneme, cokoliv si usmyslíme. Možná ne hned, možná tu věc budou provázet problémy, ale na ty předvídatelné se můžeme připravit a ty zbývající má smysl řešit, až nastanou. „Wir schaffen das!“ řekla Angela Merkel a zachovala se v tu chvíli jako skutečný státník. Nešířila strach a paniku, ale postavila se k dané situaci čelem. A zatímco sama začala situaci řešit na více frontách – dohodla se s Turky a některými africkými státy (což přineslo své výsledky, Evropě se letos podstatně ulevilo), podílela se na zpřísnění, ale zjednodušení a urychlení azylového systému atd. – část Němců jí skutečně uvěřila, a situaci více méně zvládla. Neměli to jednoduché, přišly komplikace a průšvihy, ale celkově to zvládli lépe, než jsme čekali.

A vy jste mi letos opět ukázal, že lze zvládnout závod 1000 mil. Ty jo, klobouk dolů.

Máte můj respekt – Angela i Vy. Přestaňte, prosím, propagovat lidi, kteří šíří strach a paniku. Kteří kolem nás chtějí stavět ploty. Nám introvertům to nijak nepomáhá. Naopak.

Mějte se krásně.

Míša

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama