Komentáře: Právo na život II. – kdo je Pedro?

Od: Anonym

Anonym — Sun, 21 Nov 2021 02:39:21 +0000

Od: Martin Hajný

Martin Hajný — Wed, 28 Oct 2015 01:27:34 +0000

Oprava – překlep: V předposlední větě příspěvku výše mělo stát: “ Před naším vlastním svědomím a před Bohem nás totiž žádný plot neuchrání.“

Od: Martin Hajný

Martin Hajný — Tue, 13 Oct 2015 01:48:10 +0000

Dobrý den, i já děkuji za Vaši odpověď. Snahu o nasměrování mysli jsem pochopil. Proto jsem reagoval. (Ve skutečnosti je důležitější, než si uvědomujeme a než si to myslíme.) S papežem připravují rozhovory pod titulem „Boží jméno je milosrdenství“. V beletrii, na kterou odkazujete se naopak „Jim“ stal nepohodlným svědkem. Proto se ho „Pedro“ pokouší „zkorumpovat“ a „zbavit“ se ho tím, že ho chce zaplést do svých intrik. Strach nemá smysl překonávat tam, kde jste nucena dělat věci špatné a zlé. O tom co děláte, musíte být ve svém SVĚDOMÍ přesvědčena, že je to správné a DOBRÉ. Pak teprve má smysl se strachem v sobě bojovat. Stran „zasáhnout vs. nezasáhnout“ – i to je manipulativní. Na jedné straně hrstka českých dobrovolníků (a informační „embargo“ na to) na straně druhé stovky až tisíce policistů střežící běžence coby „vězně“ pochytané v ČR. Běženci, coby „nepohodlní svědkové“ z míst kam Česko dodává (či dodávalo?) zbraně. Překvapuje, že „RUSKO PROHRÁVÁ NA UKRAJINĚ a do roka vrátí Ukrajině KRYM“… Snad proto (?) se přesouvá a komplikuje situaci alespoň v místech, odkud utíkají běženci? … Právě v duchu poslední Vámi napsané věty: „Bombardujeme (civilisty?) proto, aby se nevraceli do Ruska“ to nevyznívá pozitivně. … Stejně tak je zajímavé, že i US zasahovali na nemocnici Lékařů bez hranic na žádost „místních úřadů“. V hodnocení běženců a jejich motivace bychom měli mít POKORU. Před naším vlastním svědomím a před Bohem náš totiž žádný plot neuchrání. Proto má smysl se bavit a ne se nebavit (ve smyslu mluvit, hovořit spolu). Díky a Pěkný den.

Od: Michaela Suchardová

Michaela Suchardová — Mon, 12 Oct 2015 13:04:37 +0000

Dobrý den,
především děkuji za zpětnou vazbu. Teď jak začít … Celý ten text nebyl myšlen jako jakýsi názorový stav, ale spíš se snažil namířit náš tok myšlenek k závěrečným otázkám … protože ten problém zdaleka není jednoznačný, a co čtenář, to zřejmě jiný závěr. Jsem daleka toho činit závěry za druhé. A tak někdo skončí u otázky, jak bojovat se strachem, jiný pokročí a začne přemýšlet, kde se ten strach bere, další začne hledat nová řešení tak, jako vy. To už je na každém jednom čtenáři.
Myšlenkový konstrukt, ze kterého vycházím stojí na faktu, že můžete reagovat jen na to, co je, ne na to, jak byste chtěl, aby to bylo. Tzn. můžete reagovat na problém, který před vás postavil Pedro a je pouze na Pedrovi (nikoliv na vás), zda přistoupí na váš návrh, že sám převezmete roli vykupitele. Tam totiž může dojít zase jen k tomu, že „odejdete ze scény“, aniž by to komukoliv pomohlo (a kromě vás bude zastřeleno i dvacet Indiánů, protože vy jste svůj „úkol“ nesplnil). Když to převedu na jakýkoliv globální konflikt (Libye, Sýrie, Ukrajina atd.) – tam jsou pro politické elity dvě základní možnosti – zasáhnout x nezasáhnout (a když ano, tak jak. „Aby byly co nejmenší ztráty“ zní logicky jen do chvíle, než si uvědomíte, že ztráty jsou lidské životy, lidé, cítící bytosti). Pokud se rozhodnete v takové situaci obětovat, čeho dosáhnete? Resp. jak v takové situaci nastavit druhou tvář?
Ale já chtěla říct ještě něco jiného – je snadné odsoudit jakékoliv rozhodnutí v takové situaci, ale je nepředstavitelně těžké mít v takové situaci pravomoc rozhodnout, muset rozhodnout. A k tomu mířila otázka „Kdo je Pedro?“, protože Pedro je ten, kdo mě/vás/je do té situace dostal. Takže:
Je to ten diktátor, který vraždí vlastní (či cizí) obyvatelstvo vč. žen a dětí?
Nebo je to strach jako původce konfliktů?
Nebo je to ten hlásek v mé hlavě, který mi říká: „Podívej se na to! To přece nemůžeš takhle nechat!“?
Nebo?
Váš text se mi líbí :-).
Přeji krásný den.
Mimochodem, neznám jediného člověka, který měl možnost podívat se lidem prchajícím před válkou či diktaturou do očí, a který by po té „zpíval“ stejně, jako pan ministr. Jeden můj známý na FB napsal větu: „Kdo staví zdi místo mostů, zůstane na konci sám.“

Od: Martin Hajný

Martin Hajný — Sun, 11 Oct 2015 14:33:34 +0000

Jakkoliv je příběh, na který odkazujete příběhem fiktivním a v tomto smyslu slova „virtuální realitou“ a otázka položená ve vašem textu je tudíž do jisté míry položena „manipulativně“, přesto si myslím, že řešení EXISTUJE. Byl to text na RESPEKTu před osmi lety, který, si myslím, se právě tohoto dotkl. http://hajny.blog.respekt.cz/having-a-respect-for-the-soul-as-a-way-to-stop-violence/ Bylo to ve smyslu: „respektování lidské duše coby cesta k zastavování/zastavení násilí“. A pokud se tím (odkaz je výše) prokoušete, přijdete na to, že nejde o myšlenku moji, ale už před 2.tis. lety s ní přišel Žid Ježíš Kristus. Ve vašem „beletrickém“ příběhu je pachatelem násilí „Pedro“. Tj. řešením dle Krista by (tak tomu rozumím) bylo respektovat duši „Pedra“. V tomto smyslu být na místě „Jima“ je řešením to komunikovat tak, že já Jim nezabiji nikoho. Pakliže chceš někoho zabít, zabij mne. Paradoxem JE, že „rada“ Ježíše Krista o „nastavení tváře“ funguje. (Či alespoň jeden konkrétní případ, kdy „fungovala“, v textu, na který odkazuji je vysvětlen.) Korán jsem nikdy nečetl a nestudoval. Nemám potřebu ubližovat sobě, ani „zabíjet lidstvo“. I když to na první pohled nevypadá, závěr vašeho textu a moje zkušenost do jisté míry konvergují. Na místě však je myslím říci, že překonávat musím strach SVŮJ. Ne strachy druhých lidí. V tomto smyslu slova každý z nás jednáme za sebe a schovávat můj strach za druhé pravdivé není. Přeji Vám pěkný den. (Jinak to jistě lze „prodloužit“ i tak, že jakkoliv má pan Chovanec řeči o „ostnatých drátech“ a o „střežení hranic“, pakliže by On byl tím, kdo osobně stojí u „drátu“, na jehož druhé straně umírají lidé – o tom jsem přesvědčen a tomu věřím – by i on „zpíval“ jinak.)